Česká verze | English version
Titulní strana | Mapa stránek | Doporučit stránky
Hledej :

Gloriet

Oblíbenou lesní cestu z Týniště přes bědovickou oboru do Třebechovic netřeba dlouze připomínat. Je využívána řadou sportovců různého zaměření v létě i v zimě. Na několika místech se cesta dotýká přírodních památek, vesměs chránících přirozené lesní porosty. Nejblíže Týništi se nachází PP U Glorietu s kyselou borovou doubravou na vátých pískách. Tato přírodní památka byla vyhlášena v roce 1954 a její jméno připomíná, že tu stával drobný lovecký pavilon Gloriet. Po Jägerhausu to byl již druhý objekt, který vznikl díky Šternberkům a sloužil výhradně lovcům v době honů. Byla to přízemní obdélná hrázděná stavba krytá sedlovou střechou. Roku 1817 ji nechal postavit hrabě František Josef, mimochodem velký vlastenec, jenž stál např. u zrodu Národního muzea v Praze (!). Na počátku 20. století tu za Leopolda Albrechta Šternberka dokonce několikrát pobýval na honech i následník rakouského trůnu Ferdinand d´Este.

Gloriet bohužel v roce 1931 vyhořel, obnoven nebyl a zcela zanikl. Prý se ale zachovaly zbytky základových zdí na parcele č. 1869/1. Čtrnáctihektarová výměra této parcely ovšem hledání značně ztěžuje. Je možné, že Gloriet stál poblíž křižovatky lesních cest v místech, kde se nachází ojedinělý porost jírovce maďalu. Na toto rozcestí se dostaneme jak od „šiškárny", tak od MŠ U Dubu, na dohled odtud vede vlečka na posádku.

Najde někdo místo, kde Gloriet opravdu stál?

Adam Prokeš

Čerpáno z: Fr. Musil, Lad. Svoboda, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, vydal Grantis s.r.o., Ústí n.O., 1998


Přibližně před pěti lety jsme se já, Jaroslav Dubánek, a kamarád Honza Doležal prodírali lesem nedaleko od města. Trávili jsme ve společnosti stromů dost času, protože tam bylo něco, co nám město neposkytlo. Atmosféra lesa, klid a mír přírody a naprosto žádný shon. Byli jsme někde poblíž jírovcového háje, kam jsem s maminkou chodil na kaštany, když jsme s Honzou našli v zemi jakési obvodové zdi. Byly dosti omšelé a zvětralé. Už v patnácti letech nám ale bylo jasné, že to není jen tak nějaká zídka. Obhlédli jsme okolí a cestou domů jsme diskutovali o tom, k čemu nejspíš ta budova, co tam kdysi stála, sloužila. Dohodli jsme se na lesním hostinci, ale časem jsme na něj zapomněli.

Nedávno jsem četl článek Gloriet na webových stránkách svého města a to ve mně vzbudilo tuto zapadlou vzpomínku. Poslední věta článku vyzývala k nalezení starého Loveckého pavilonu Gloriet, který měl stát na území, kde jsme kdysi našli ty obvodové zdi. Takže jsem se tam po letech vrátil. Chvíli mi to dalo, než jsem si vzpomněl na přesné místo. Jednou se mi dokonce zaběhl pes, když jsem hledal obdélníkovou díru v zasněžené zemi. Ale nakonec jsem místo našel a nafotil. Hned s prvním jarním sluníčkem, které rozpustí všechen ten bílý krunýř, beru foťák, psa a jdu fotit znova. Protože podle mého názoru je to něco, co patří k paměti města, která by nikdy neměla zůstat zapomenuta.

Jaroslav Dubánek