Česká verze | English version
Titulní strana | Mapa stránek | Doporučit stránky
Hledej :

Stávek

Tak se nazývá jedna z nejstarších památek v historii našeho města, které se dochovaly do dnešní doby. Je to hráz někdejšího rybníku „Voklik", která tvoří severní hranici čtvrti Sítiny. V tomto názvu zůstal zachován jeho staročeský význam, neboť hrázím rybníků se obecně říkávalo stávek, i když byl již dávno jeho pravý obsah zapomenut.

Máme-li sledovat dávnou historii, musíme se vypravit až do 14.století, do doby, kdy bylo Týniště jen malým městečkem, které mělo kolem 40 stavení a asi 240 obyvatel. Zástavba se tehdy koncentrovala kolem kostela a kolem náměstí (rynku), poslední domky stály u cesty na Opočno v místech dnešního kina.Celé území Bělidla, Sítiny i Olšina byly tehdy jen mokřinou nebo loukou.V té době ještě neexistovala ani struha dnes známa jako Alba a les začínal v místech za jejím současným korytem.

Rybník „Voklik" byl poměrně veliký. Za své existence byl několikrát vypuštěn a zalesněn, aby se opět stal rybníkem, definitivně pak byl vypuštěn po roce 1825 a celý jeho prostor zalesněn. Jako upomínka po něm kromě jména zbyla jeho hráz, dnes známá jako „Stávek" s mohutnými staletými duby.

Podívejme se podrobněji na „Stávek" a projděme se po něm. Začíná asi 70 metrů od struhy Alby u nynější ubytovny (tzv. modráku) a směřuje na jih. Tato část tvořila západní hranici rybníku „Voklik" a byla dlouhá kolem 200 metrů. Pak se hráz stáčí v pravém úhlu směrem na východ. V této části roste několik velmi starých dubů, z nichž nejstarším je první, u zmíněného „modráku", jehož stáří se odhaduje kolem 400 let. V místech asi 150 metrů od začátku hráze bývalo stavidlo, které zde vydrželo až někdy do roku 1940. Byla to výpusť rybníku „Voklik" a zároveň odtok vody do sousedního rybníku „Štoček", který vznikl v téže době v místech dnešního Bělidla. Dnes už jen proláklina v hrázi připomíná toto stavidlo a potok, ten zmizel úplně. Hráz v místech, kde se ohýbá k východu, je přes 2 metry vysoká a rybník zde byl zřejmě nejhlubší, což ostatně potvrzovalo i vypouštěcí stavidlo, které bylo od ohybu vzdálené asi 40 metrů. Hráz, která pokračovala směrem na východ, není přímá, ale mírně se vlní a končí přibližně v místech, kde dnes u železniční trati stojí někdejší strážní domek. Současný „Stávek" končí kousek před přejezdem cesty k hájovně Vokliku. Železniční trať stavěná z let 1872-1875 od tohoto místa hráz zlikvidovala a táhne se vlastně po ní. Tato část hráze tvořila jižní hranici rybníku. A bývalo zde ještě jedno stavidlo vzdálené od ohybu hráze asi 145 metrů, z kterého vytékala voda do menšího rybníčku zvaného „Nadýmač", který se rozkládal někde v prostoru dnešní firmy pana Třasáka pod viaduktem v Olšině. Dále pak potok tekl směrem k panskému dvoru a podél zahrad do Orlice. Toto druhé stavidlo s dřevěnou lávkou zde vydrželo asi do roku 1945, kdy bylo zlikvidováno. I když v té době rybník již po sto let neexistoval, bylo stavidlo v použitelném stavu. Dnes kanálem po hrázi nadále protéká uvedený potok, který vytéká přímo ze struhy Alby v místech, kde končí les a začíná zahrádkářská kolonie. Je to místo, odkud byl zřejmě z Alby napájen rybník „Voklik". Potok dnes protéká po někdejším dně rybníka a od místa, kde se nacházelo druhé stavidlo, pokračuje, jak bylo výše uvedeno. Bývalo to zřejmě druhé nejhlubší místo rybníku a proto zde bylo i druhé výpustní stavidlo. Rybník „Voklik" měl tedy jako jediný z více než 30 rybníků týnišťského panství dvě výpustní stavidla.

Dnešní „Stávek" měří kolem 1000 metrů a staleté duby, jeho ozdoba, mají různé stáří. Nejkrásnější duby rostou na ohybu hráze a také jich je zde nejvíce. Zřejmě nejstarší a nejmohutnější byl dub u druhého stavidla. Ještě dnes můžeme u dnešního kanálu, jímž pod hrází protéká potok, obdivovat již setlelý pařez o průměru přes 2 metry. Tento dub byl několikrát zasažen bleskem a ukončil svůj dlouhý život někdy v roce 1940. Jeho stáří se odhadovalo až na 550 let a šlo tedy o pamětníka založení rybníku „Voklik". Čas je však neúprosný a podepisuje se i na dubech. Řada jich musela být vzhledem ke špatnému stavu nedávno poražena, ale i tak jejich celkový úctyhodný počet tvoří neodmyslitelný rámec celého „Stávku". Řada dubů, hlavně těch, které vyrůstají na vnitřní straně hráze, je mladší a rostou zde od doby, kdy rybník byl již zrušen, tedy po roce 1825.

Přímo pod „Stávkem", v místech, kde dnes stojí finské domky, bývalo neoplocené fotbalové hřiště DTJ a „Stávek" mu tvořil přírodní tribunu. V minulosti býval odpočinkovým místem týnišťských občanů, přírodní kulisu tvořil i zdejším divadelním ochotníkům.

V současnosti na „Stávku" proběhlo několik viditelných zvelebení včetně umístění nových laviček a tak se místo stává opět vhodným ke kouzelným uklidňujícím procházkám i k večerním schůzkám milenců.